top of page

Cítí stud, že sem přišli bez ničeho


Válka mě naučila, že život není jen o vztazích v rodině, říká v rozhovoru šéfka ukrajinského programu Elena Krapivina.



Ti, kdo na Slovensko utekli před válkou, se zdají být neuveřitelně skromní. O Slovensku mluví jen v superlativech. Realita přece nemůže být tak dokonalá. Co si o tom myslí šéfka ukrajinského programu Equity? Ukrajinci se obecně velmi bojí, aby neřekli něco nepřístojného. Aby nezpůsobili skandál. Nechtějí na sebe poutat pozornost. Cítí stud, že sem přišli bez ničeho. Že například nemají na jídlo.

Právo a útočistě úpřed válkou je přece lidské právo. Většina z nich to takto nevnímá nebo to ani neví. Svoje práva prostě neřeší, neznají je.

Co je největší systémová překážka toho, aby se cítili lépe. To je individuální, ale například nevyřešené financování ubytování je obrovský stresový faktor. Do konce měsíce září zbývalo několik týdnů a pořád nebylo jasné, jestli soukromí ubytovatelé dostanou od státu příspěvek. To vede k nejistotě, která danou situaci opravdu velmi zhoršuje.

Jak je to s lékařskou péčí? To je taktéž stresující. Nevíte, co vás čeká. Nerozumíte jazyku. Nevíte, jestli budete muset za vyšetření zaplatit. Kolik? Budu na to mít? To všechno jsou otázky, ze kterých jsou lidé velmi nervózní. Teď se to s klinikou v Bratislavě, kde působí ukrajinští lékaři, zlepšilo. A pak také samozřejmě s naší pojízdnou klinikou ve spolupráci s Mereou, která objíždí Slovensko.

Stačí to? Nestačí. Proto pracujeme na rozšíření této takzvané 'out-reached kliniky'. Protože jedna opravdu nestačí. Je to nicméně velmi uklidňující pocit, že pokud se něco stane, dostane se mi lékařské péče.

To přece platí všude na Slovensku. Slovenští lékaři odmítají ukrajinské pacienty? Ano, stává se to. Je to proto, že mají sami svých pacientů dost. Nemají kapacitu. V Equitě pomáháš krajanům, organizuješ, koordinuješ. Co všechno ti tvoje práce dává? Cítím, že moje pomoc Ukrajincům mě nutí víc a víc pracovat. Motivuje mě to. Vycházím-li z mé zkušenosti, válka ukázala to nejhorší ale také to nejlepší z lidí. Válka je a zřejmě zůstane největší výzvou mého života, zároveň ale zažívám období, kdy jsem potkala pro mě velmi důležité lidi. Život není jen o vztazích v rodině, ale o vztahu k lidem na celém světě. A toto poznání, tyto pro mě zcela nové vztahy, je opravdu cenná věc. Dokonce i moje jedenáctiletá dcera, traumatizovaná válkou, mi řekla, že by si nikdy nedokázala představit, že lidé dokáží být tak hodní. Slyšet to právě od ní, pro mě byl opravdu silný moment.

16 views0 comments
bottom of page