top of page

Trhá mi to srdce na tři strany

Její otec pochází z Běloruska, matka z Uralu. Vyrůstala částečně na Ukrajině, kde se také poprvé provdala. Dnes v malé slovenské obci Pohorelá znovu potkává krajany jedné ze svých bývalých domovin. Snaží se jim těžkou situaci zjednodušit, jak nejlépe umí. “Když začal konflikt na Ukrajině, moje srdce puklo natřikrát,” říká Irina Tešlárová.

"Na venkově se věci zařizují snadněji", tvrdí Irina. V Pohorelé na úpatí Nízkých Tater žije zhruba desítka lidí z Ukrajiny.

Válka se dotýká všech vašich kořenů. Proto pomáháte?

Myslím, že to mám v sobě. Když jsem žila v Banské Bystrici, pomáhala jsem lidem bez domova. Pracovala jsem v krizovém centru pro děti a matky. Naplňuje mě to. Neberu to jako práci.

Když jsme se v Pohorelé dozvěděli, ze přijedou lidé z Ukrajiny, slíbila jsem paní starostce, že jí pomůžu. Byla zrovna sobota a paní starostka mi volá: jedeme na hranice! A tak jsme jeli do Liptovskej Osady u Ružomberku, kde ti, co prchli před válkou, spali ve školní tělocvičně.


Pohorelá je malá obec. Je podle vás snadnější nebo složitější přijet jako uprchlík na malou vesnici?

Když klienti zjistili, že by měli jet do Pohorelé, tak nechtěli. Báli se, že tady neseženou práci. Ale mám pocit, že na venkově je to nakonec lepší. Lidi se tu znají, je to komunitnější.

Když slyším, že ve městě žijí desítky lidí na jedné ubytovně…

Tady rodiny mají své soukromí. Většina bydlí v domcích. Sice starých, nic moderního to není, ale je to příjemnější. Alespoň já to tak vnímám a mám pocit, že i naši klienti k tomu došli. Samozřejmě to ale není jen o prostoru, kde bydlíte. Jak jsem řekla, na vesnici jsme malá komunita. Věci se zařizují snadněji.


A jak je to s prací?

To funguje také velmi dobře. Všichni jsou u nás zaměstnaní přes úřad práce, konkrétně přes program “Pomáhame odídencom". Pracují jako dobrovolníci v různých odvětvích a dostávají životní minimum.


Irina před jedním z domků, které slouží jako dočasné útočiště lidem, kteří z Ukrajiny utekli před válkou.

O kolika lidech tu mluvíme?

Pět z jedenácti Ukrajinců je na dobrovolnické práci přes zmiňovaný program a jedna Ukrajinka už je na zapracování. Další také začínala v programu a teď už je zaměstnaná nastálo. Pomáhám lidem se sháněním práce a to funguje docela dobře.

Potkala jsem se samými pracovitými lidmi, zaměstnavatelé si je pak chtějí nechat ve firmách nastálo. U nás ve vesnici toho také spoustu udělali.


S čím ještě pomáháte?

Tak nějak se vším co je potřeba. Jedné paní nedávno zjistili rakovinu prsu. Chodila jsem s ní skoro po všech vyšetřeních jako tlumočník a jako psychická podpora. Dnes ji operují.


To musí být psychicky náročné. Necítíte únavu? Ano, někdy ano. Vždycky si říkám, už pojedu na dovolenou, už je to pořeba. Ale pak se zase něco objeví, ještě je třeba zařídit tamto a pak toto a dovolenou stále odkládám. Ale na druhou mi moje práce dává smysl a proto asi i sílu.

21 views0 comments
bottom of page